Obec: Rozdrojovice
Čtyřiadvacetiletý desetibojař z Rozdrojovic Vilém Stráský má před sebou velku budoucnost. Rozhovor o dosavadních úspěších a jeho olympijských snech vyšel v zářijovém rozdrojovickém zpravodaji.
Atletika je super sport
Text: Hana Antonínová
Se zlatým medailistou z letní univerziády, desetibojařem Vilémem Stráským, o životě studujícího sportovce
Jaký je váš největší sportovní úspěch?
Zlatá medaile v desetiboji na univerziádě v Číně. Vůbec jsem s tím nepočítal, ale nakonec to vyšlo skvěle.
Radost z prvního místa! Univerziáda Cheng-tu 2023 Foto: Markéta Štenclová, ČAUS
Jaké byly vaše sportovní začátky?
Na základní škole v rámci nějaké atletické soutěže jsem skákal do výšky a všiml si mě tam jeden brněnský trenér. Řekl mi, ať přijdu na trénink. V té době jsem ještě hrál hokej, ale přišel jsem na atletický trénink a zjistil jsem, že atletika je super sport. Přístup trenérů je úplně jiný než v hokeji, úplná pohoda. Atletika se mi zalíbila a už jsem u ní zůstal.
Desetiboj jste dělal hned od začátku?
Ne, nejdřív jsem trénoval skok do výšky a potom skok do dálky, v tom jsem soutěžil i na mistrovství Evropy dorostenců, tam jsem skončil myslím na osmém místě. Potom jsem trochu stagnoval a lákal mě desetiboj. Ten jsem si zkusil na jedněch menších závodech a moc mě to bavilo, takže před pěti nebo šesti lety jsem začal trénovat desetiboj.
Kterou disciplínu máte nejraději?
Nejvíc mě baví skok o tyči. Je to hlavně o strachu, ale ten pocit, když to člověka vynese tak vysoko, ten je hodně zábavný.
V čem jste nejlepší?
Nejvíc mně jdou asi překážky (překážkový běh 110 metrů), to je taky nejvíc bodovaná disciplína, a potom skok o tyči.
Radost po skoku do výšky, Univerziáda Cheng-tu 2023 Foto: Martin Boška, ČAUS
Je při závodu prostor na taktizování a na úvahy o tom, která disciplína se „vyplatí“?
To se nedá říct. Určitě neplatí, že bych některou disciplínu trénoval méně, protože za ni není tolik bodů. Třeba u koule je to tak, že na určitý počet bodů je potřeba obrovský výkonnostní rozdíl a vyžaduje to hodně tréninku. Takže samozřejmě trénujeme na všechno a soustředíme se nejvíc na to, za co na závodech mívám nejméně bodů.
Jaký je váš současný osobní rekord?
7925 bodů.
A světový rekord?
9126 bodů.
Výsledková listina univerziádního desetiboje. Foto: ČAUS
Jak vlastně trénujete, jak vypadá váš tréninkový den?
Je to časově náročné. Trénuju dvoufázově, šest dní v týdnu, v neděli mám volno. Trénujeme vytrvalost a techniku. Dopolední trénink trvá většinou čtyři hodiny, odpolední tři hodiny. Vlastně nedělám nic jiného než trénuju, jím a spím. Vstávám tak v osm hodin, nasnídám se a po deváté jdu na trénink. Tři hodiny trénink, potom pára nebo sauna na regeneraci, oběd, a kolem čtvrté hodiny odpoledne zase na trénink. Ten bývá do šesti nebo do sedmi, večeře, nějako volno a jdu spát.
Jak jde takový režim dohromady se studiem?
Když jsem trénoval v Brně, byl jsem u jiného trenéra a ty dávky byly menší, trénovali jsme taky dvoufázově, ale většinou po dvou hodinách dopoledne a odpoledne, tak to šlo kombinovat i se školou. Teď jsem ale přešel do skupiny Romana Šebrleho a ty hodiny jsou tam potřeba. Moje studium v Praze bude kombinované, takže několikrát za semestr budu mít školu celý víkend. Myslím, že bych si mohl najít čas a nějak to tam nacpat.
Dalo by se říct, že jste profesionální sportovec?
Tím, jak trénuju a co pro to dělám, tak ano. Věřím, že od října už budu opravdu profesionální, že se tím budu i živit. Doteď jsem příležitostně dostal nějaké odměny za umístění na závodech, ale stabilní plat ne.
Máte sponzory?
Sponzory má klub a ten nám vyplácí nějaké peníze za úspěchy. Abych mohl vůbec uvažovat o individuálních sponzorech, musel bych dát aspoň těch 8000 bodů. Ti velcí sponzoři jako Puma nebo Adidas se zaměřují až na elitní atlety, a do toho mi ještě kousek chybí.
Máte nějaké vzory?
Je to trenér Roman Šebrle a Tomáš Dvořák. Trénovali a soupeřili spolu a to jim hodně pomáhalo. Přesně o to se snažíme taky v naší skupině, hecujeme se na i tréninku.
Soutěž v desetiboji trvá dva dny. Který den je pro vás náročnější?
Rozhodně ten druhý. Po prvním dnu je člověk dost vyřízený a bolí ho celé tělo, ale druhý den musí brzy ráno vstát a jít se rozcvičovat, přes tu bolest se dostat do nějaké závodní pohody. Celý závod končí patnáctistovkou (běh na 1500 metrů) a to je asi nejbolestivější disciplína z celého desetiboje, tu nesnášejí všichni desetibojaři.
Radost po "patnáctistovce" a celkovém vítězství, Univerziáda Cheng-tu 2023 Foto: archiv Viléma Stráského (Rozdrojovický zpravodaj)
Jaká byla organizace univerziády v Číně?
Byl jsem velice překvapený, počítal jsem s tím, že něco v Číně nebude úplně fungovat, jak jsme zvyklí, ale měli všechno perfektně zorganizované. Bydleli jsme v něčem na způsob olympijské vesnice, to bylo suprový, a jídlo taky. Měli to všechno kvalitně a profesionálně připravené.
Jaké jsou vaše další plány, tedy kromě studia?
Na konci září mě čeká desetiboj ve Francii. Příští rok bych se chtěl dostat na mistrovství Evropy, které bude v Římě, a pokud se to povede, možná by mohla být ve hře i olympiáda. Tak to je můj plán na příští rok.
Vilém Stráský (24)
- Rozdrojovický rodák, student a sportovec
- Absolvent brněnské fakulty sportovních studií, čerstvý student pražské fakulty tělesné výchovy a sportu, předtím VSK Univerzity Brno
- Vítěz soutěže v desetiboji na světové letní univerziádě 2023 v čínském Čcheng-tu